ENCZ
logo
presentation image

Keňský zápisník

Tržiště (2008)

Tržiště (2008)

Tržiště patří neodmyslitelně k menším městům a větším vesnicím. Velké trhy se konají v určité dny. Můžete zde nalézt spoustu ovoce, zeleniny, fazolí, zboží pro domácnost, stejně tak jako hromady „second handu“. Nic se neváží. Vše se prodává na kusy, hromádky nebo na plechovky. Trhovci sedí na zemi, leží pod slunečníky, mezi nimi se batolí děti, prochází dobytek... Každý z nich chce prodat svých „pět švestek“, takže se snaží přilákat zákazníky, vzájemně se překřikují, strkají zboží až pod nos a ceny rozhodně nejsou pevné.

Nakupovat na trhu je levné. To ovšem neplatí pro tržnice určené pro turisty. I tam je zboží levnější než v obchodech se suvenýry, ale ceny určuje přítomnost bělochů. Dokonce i pro místního je obtížné získat dobrou cenu, pokud je doprovázen bělochem. Pro nákup na takovém tržišti je výhodné mluvit řečí, které místní nerozumí. Mohu tak příteli, který sjednává koupi, říct: „Tenhle košík se mi opravdu líbí.“ a tvářit se: „Nic moc.“ On navrhne koupi jiného, trochu většího. Já poslouchám, jak prodavač anglicky smlouvá: „Dej mi vyšší cenu, vždyť to kupuješ pro bělošku...“ Přítel dojedná cenu, ale přesto nespokojeně odcházíme. Za chvíli se vrátíme, znovu přebíráme, přítel mi ukáže to, co opravdu chci koupit, ale já se netvářím nadšeně. Srovnáváme, hledáme chyby. Přítel prohlásí, že chceme koupit to, co opravdu chceme. Ale tento košík je menší. Tak zaplatíme méně. Ještě se chvíli dohadujeme a pak si plácneme.